The D is for destroy
The E is for enforce
The A is for absolute
The D is for darkness

Leden 2007

štafeta

30. ledna 2007 v 21:37
-je někdo na světě kdo o tobě ví úplně všechno?někdo jako tvoje zpovědnice?

ne nikdo. jsou prostě věci o kterých se nebavím.

-kolik opravdových přátel máš?

asi jednoho, možná dva víc ne


-co tě napadne při slově "anděl"? představuje smutek nebo nevinost a něžnost?


anděl? nevim, někdo kdo mě chrání


-co(?) pod slovem smrt?


začátek něčeho nového

-myslíš že přijde tvá osudová chvíle, že se později znovu narodíš?? zkrátka věříš na posmrtný život??

ano věřím

-věříš, nebo si to alespoň myslíš, že ve vesmíru žije nějaká jiná "populace" lidí?

něco jako ufo?? jo jasně věřim

-a kolik blogů myslíš že bude pokračovat s touhle řetězovkou??

doufám že:

princess
alkas
karoleenka
veruunka



je pozdě říct promiň

30. ledna 2007 v 21:18
V křesle spal nějaký muž. Okolo bylo spousta fanynek. Mezi nimi byla i Sari. Asi po hodině to čekání, že se jejich miláček probudí, skoro všechny holky vzdaly. V místnosti zůstala jenom Sari a ještě jedna holka. Ta vytáhla kmeru a začala Theona natáčet. "Hej! Nech ho aspoň vyspat panebože!"okřikla ji Sari "A proč jako?" zeptala se naštvaně "Tobě by to taky vadilo. Natočit si ho snad můžeš potom ne?!" "A proč bych to měla dělat! Spící Theon je unikát!!" ta dotyčná začala do Sari strkat. Sari si to pochopitelně nenechala líbit. Začaly se rvát, háček byl v tom,že nadělali spoustu hluku a Theon se probral. "To se rvete o můj podopis? Vlezlý a hysterický fanynky fakt miluju!" v hlase mu znělo pohrdání. Stál tam nad nima a díval se na ně naštvaným pohledem. Ta holka se zvedla a zdrhla. Theon tam pořád stál a naštvaně si Sari měřil. Sari mu to oplácela Člověk se ho zastane a on je priotivnej jak noc. Otočil se k odchodu. "Člověk se tě zastává a ty se chováš jako zhýčkaná dementní hvězdička." řvala na něj Sari. Theon se ani nenamáhal odpovědět a odešel.
Druhý den seděla Sari v baru. Ta roztržka jí nešla z hlavy. Přišel jí milej a příjemnej. Zjevně se, ale hluboce pletla. V baru se otevřely dveře. Dovnitř zavál studený vítr. Sari se otočila, aby se podívala kdo přišel. Málem se udusila minerálkou. Ve dveřích stál Theon. Rychle se otočila. Doufala, že si jí nevšimnul. Její přání bylo marné. Posadil se vedle ní. "Ahoj. Dáš si něco?" zeptal se mile "Díky tvojí přítomnosti tak možná odchod." odpověděla mu kysele "Džus s vodkou" podíval se na Sari "dvakrát." Snad jsem ti dala jasně najevo, že se s tebou bavit nehodlám." řekla mu naštvaně "Tak proč, jsi ve stejném hotelu kde jsme ubytováni?" jeho oči byly smutné, ale hlas klidný. "Proč ne? Je to moje oblíbené místo." odpověděla mu pohotově. Hlas se ani nenamáhala uklidnit. Vypadalo to, že to Theon vzdal. "Tak promiň, že jsem obtěžoval." Buď měla Sari vidiny a nebo měl Theon v očích slzy. Odešel a Sari chvilku po něm. Co když se jí chtěl omluvit? Co když neni tak špatnej? tohle táhlo Sari hlavou celý zbytek dne. Rozhodla se že, zítra pujde do té restaurace v hotelu. Snad přijde.
Ráno vypadla co nejrychleji z domu a běžela k hotelu. Celý den se odsuď nehne. Theon opravdu přišel. Objevil se tam odpoledne a byl sám. Co víc si mohla přát.Theon se posadil. Sari k němu vyrazila. Podíval se na ni, ale vzápětí dělal, že jí nevidí. "Ehm, Theone." oslovila ho potichu "Co je? Přišla jsi mě zase urážet? Ne díky. Na to mám dost jinejch lidí." Ty jeho oči byly tak smutné, ale hlas měl ledově chladný. "Ne" vydechla potichu. Zvedl se a odešel. Nechápala proč tam stojí jako přimražená. Chtělo se jí brečet. Utekla domů.Posadila se do křesla a rozbrečela se. Nechápala to: Vždyť Theona nesnášela. Tak proč tady teď kvůli němu brečí? Miluje ho? Asi ano. Půjde za nim a omluví se mu.
Co mu řekne? Co omluví její chování? Na recepci jí úplně v pohodě řekli kde má Theon pokoj. Bylo odemčeno. "Theone." zavolala. Nikdo se neozýval. Vešla dovnitř. V první místnosti nikdo nebyl. To co uviděla v druhé místnosti ji srazilo na kolena. Zaplavilo ji to přívalem slz. Na zemi ležel Theon a z břicha mu trčel nůž, zaražený až po rukojeť. Všude okolo spousta krve. "Theone!" vykřikla a rozběhla se k jeho mrtvému tělu. Sedla si vedle něj a brečela. Nevěděla jak dlouho a bylo jí to jedno. Nikdy už se mu neomluvý. Nikdy už mu neřekne co k němu cítí. Jenom protože je pitomá. Měla brát na vědomí, že se jí chtěl omluvit. Utekla. Celý zbytek dne probrečela. Večer dostala šílený nápad. Doma našla žiletku. Posadila se na zem. Žiletku si přiložila k zápěstí a jediným rychlým pohybem vyřešila svoje trápení.....

mia a gee-7.díl

28. ledna 2007 v 16:41
Záchranka přijela během chvilky. Odvezli ji do nemocnice. Nohu měla opravdu zlomenou, někdo zavolal tátovi, protože už tam byl. "Mio! Co ti je?" ptal se starostlivě, když ji přivezli. "Nic hroznýho jenom mám zlomenou nohu." prohlásila statečně. "Bolí to moc? Mám někomu zavolat? Za chvíli už zase budu muset do práce." "Ne neni to tak strašný." což byla samozřejmě lež "Ne nikomu volat nemusíš. V pohodě jdi." Táta se ještě jednou ujistil, že jí nic nechybí a pak odešel. Mia zavolala Jess, že to kino dneska ruší, protože leží ve špitále. Jess jí slíbila, že za ní přijde až bude mít čas. Pak zavolala Mattovi "Ahoj Matte. Já jenom, že ležim v nemocnici a mám zlomenou nohu." "Proboha co si dělala?!" zděsil se Matt. "Já nic, ale jeden kluk mě srazil ze schodů" "Hele já vezmu Boba a jedem za tebou." "Dobře." Během patnácti minut dorazili. "Kterej blb ti to udělal!! Puste mě na něj!" vykřikl Bob, když vešli do vnitř "Klídek Bobe." uklidňovala ho Mia a u toho se smála. Tahle dvojka ji vždycky dokázala pobavit. Skoro jako Gee...snažila se na něj nemyslet, už za čtyři dny se vrátí.
Celý dva dny probíhaly v naprostm klidu, střídali se u ní Matt, Bob, Ray(už se uzdravil), Jess a táta. Strašně se těšila na Geeho návrat. Přišlo jí, že to nebyli dva týdny, ale dva měsíce. Dočkala se v neděli dopoledne. Zrovna odešel táta. Mia ležela na posteli a koukala se z okna. Po obědě by jí měli pustit domů. Někdo zaťukal. Asi setřička, napadlo Miu. "Dále."pozvala Mia neznámého dál. Dveře se otevřely a stál tam Gee. Ze široka se usmíval "Gee!" vykřikla, když ho uviděla"Chyběl jsi mi!" "Ty mě taky. Ani nevíš jak jsem se bez tebe nudil.Ale co jsi proboha dělala?" Vylíčila mu co se stalo. "Ale jak si věděl, kde mě hledat?" "No nejdřív, jsem šel k vám. Ale tvůj táta mi řekl, že jsi tady. No a tak jsem tu." podíval se jí do očí "Víš, já tě mám rád." "Ale já tebe taky Gee" "Počkej, nech mě domluvit. Já tě nemám rád." Mia na něj nechápavě pohlédla"Já tě miluju." to poslední slovo skoro zašeptal. Mia na to reagovala otevřenou pusou. Nebyla schopná slova. Gee si to, ale vyložil trochu jinak "Ne hele víš co? Zapomeň na to. Promiň." svěsil hlavu"Za co? Já tě taky..miluju." byla to úleva mu to říct. "Cože?" Geemu se rozsvítily oči. Přistoupil k její posteli a políbil jí. V tu chvíli tam vstoupil doktor. "Slečno Swanová. Mám dobrou zprávu. Můžete jít domů." Gee se od ní odtrhl. "Super." "Máme zavolat vašemu otci?" "Ne to je v pohodě. Já ji odvezu." odpověděl Gee za Miu. Pak jí pomohl zbalit věci a společně odešli, teda Mia spíš odkulhala, do sluných ulic New Jersey....
Tak lidi tohle je the end, protože už nevim jak pokračovat. Doufám že se vám to aspoň trochu líbilo:DD vaše milovaná enkeli

julian drain

27. ledna 2007 v 21:24
nemůžu se pořád rozhodnout koho z lovex mám nejradši, ale momentálně vede toto ztvoření
má krásný úsměv:DD
jako já chci taky podpis!!! budu si stěžovat!! mimochodem řekl mu už někdo že má hezký vlasy??
ono je to takové roztomilé.....

tak se zase pařilo

27. ledna 2007 v 21:14
No ano tak zase jednou pařili. To jako jo to beru, že jo ať si kucí užijou. Ale ne že by přišli a řekli třeba "Hele, sabčo pojď s náma." Ne oni se na mě totálně vysrali!!!
No, ale protože jsou takhle roztomilí tak se na ně ale ani nějak moc nezlobim:DD
k Juliánek z toho byl celej chudák ospinkanej a tak si musel jít hajnout. A ještě mu bylo špatně

mia a gee-6.díl

27. ledna 2007 v 20:55
Páni, Mia se nemohla zbavit dojmu, že Gerarda fakt miluje. Potom co se jí Gee přestal vyptávat, se začala ptát ona jeho. "Ehm Gerarde? Nezačali jsme ještě vůbec nic s tim projektem." prohodila asi po dvou hodinách vyptávání."A myslíš že mi to vadí? A prosím neříkej mi Gerarde. Nemám to rád." "Ok. A jak ti mám říkat?" "Gee."Jo to zní fajn." Gee se zasmál. Zasmála se taky. "Už asi musíš jít co? Táta se po tobě bude shánět ne?" Jeho slova a jeho pohyb ji vyvedly z míry, Gee natáhl ruku a pohladil ji po tváři. Trochu se usmála. " No já nevim, asi už opravdu budu muset jít, ale nechce se mi." smutně se usmála. "Ne, radši jdi." "Ach jo, tak teda ahoj." zvedla se k odchodu. Občas nevěděla co si o tom klukovi má myslet. Nejdřív jí balí a pak jí vyhazuje. Podvín, možná právě proto ho má ráda. "Tak ahoj zítra. Máme na tebe zase počkat?" "Jo budu moc ráda!"
Táta už byl doma. "Ahoj Mio. Byla si u Gerarda?" "Ano byla, pracovali jsme na tom projektu." Z části to byla pravda u Geeho opravdu byla, ale že by s tim projektem nějak výrazně pokročili se fakt říct nedá. "Užila jsis to? Ten Gerard je..no vypadá divně." Užila? To jsou slabý slova! Co všichni maj s tim že je divnej? "Jo bylo to super tati. Ale promiň tati zapomněla jsem na večeři." "Nevadí objednám pizzu." Táta je fakt super. V Helsinkách by jí za to máma přizabila."S tebou je tak jednoduchý žít tati." Uklidila se nahoru do pokoje. Posadila se na postel a pustila si Kiss. U Forever se rozbrečela.
Ráno šla do školy opět s Geem a jeho kamarádama. Celý den myslela jenom na něho. Nemohla si pomoc, ale na tom klukovi byla závislá. U oběda seděla naproti němu. Takhle to šlo celé dva měsíce. Všechen svůj volný čas trávila s Gerardem. Pořád jenom jako přátelé. Byla na něm doopravdy závislá. Proto taky byla tak smutná když jí oznámil, že odjíždějí na čtrnáct dní pryč. "Ale co já tady budu dělat sama Gee?" "Neboj ty si nějak poradíš. Máš přece Jess a ostatní holky." "No ano to je útěcha." nevesele se zasmála. "No tak to přežiješ." "Tak to doufám." Z rozhovoru je vyrušil zvonek u domovních dveří. "To bude asi táta." prohlásila Mia." No tak já už pudu, ještě si musim zabalit." "Ach jo. Pouštim tě, ale nerada." "No já taky neskáču metr dvacet radostí. Přijdeš se zítra ráno rozloučit?" " To víš že přijdu! To si nemohu nechat ujít. Tak ahoj. " Ahoj." Odešel.
Ráno vyletěla ven z postele rychlostí kulového blesku. Nasnídala se a z hrůzou pohlédla na budík. Zjistila, že je půl desáté. Co když už odjeli? Ne to by Gee Mie neudělal.Zazvonila. Otevřel ji Mikey "Ahoj Mikey! Jdu se rozloučit." "Aha, tak to bych měl zavolat Geeho ne?" "Jo byla bych ti vděčná." "Tak chvilku počkej. Dojdu pro něj." Mia se posadila na schůdky před domem. Za chvilku přišel. "Ahoj. Tak co kdy jedete?" "No asi tak za hoďku." "Asi se tady z toho zcvoknu." "Neboj nezcvokneš. Zcvoknu se já." posadil se vedle ní na schody."Budeš mít Mikeyho." "No právě proto." oba dva se zasmáli. Z rozhovoru je vytrhl Geeho táta "Tak se rozlučte ,pojedem." "Tak se tu měj hezky a nezcvokni se." Mia Geeho objala. Podle jeho výrazu by se dalo soudit, že ho to překvapilo. "Neboj nezcvoknu." Pak se zvedla "Tak teda ahoj." zamávala mu a odešla.
Bez Geeho to tady bylo na dvě věci. Aspoň, že měla Matta Boba. Ray byl nemocný.Celých 10 dnů proběhlo, ale v rámci možností v pohodě. Akorát, že ten desátej šla po schodech a jeden kluk ji srazil."Do hajzlu! Seš slepej nebo co?!" Áá ta bolest v noze byla strašná. "Ježiši promiň! Neni ti něco?" ten kluk byl zjevně fakt vystrašenej "No to je hezký že se omlouváš, ale asi mám zlomenou nohu."

Aiden

26. ledna 2007 v 22:08 | Enkeli |  Sange
no ano tuto skupinu mám taky moc ráda
DIE ROMANTIC-moje oblíbená:D
THE LAST SUNRISE
FIFTEEN

další spřátelený blog

26. ledna 2007 v 21:13
tak toto je spřátelený blog človíčka jménem alkas
najdete tam: mcr, foo fighters a simple plan a tak

I don't want to miss a thing

26. ledna 2007 v 20:22 | Enkeli |  Sange
Nemůžu si pomoct ale tuhle písničku od Aerosmith prostě zbožňuju..

mia a gee-5.díl

26. ledna 2007 v 19:05
No ano ve dveřích stál opravdu Gerard. Po tom úsměvu ze včerejška tam, ale nebyly ani stopy. Zase tam byl ten znuděnej, otrávenej výraz. "Ahoj" pozdravil"Ahoj. Už sem myslela, že nepřijdeš." pokus o úsměv vzdala "Vadilo by ti to?" "No ano, musela bych na tom pracovat sama." "Pujdeme dovnitř nebo tady budeme jen tak stát?" "Pojď." Nahoře v pokoji se usadili k počítači a začali pracovat. Gerard vyhledával a Mia zapisovala poznámky. Občas spolu prohodili slovo, ale nic co by stálo za zmínku. Strávili spolu v tomhle stavu víc jak 3 hodiny. "Kolik je hodin?" zeptal se Gerard Mii."Nio asi tak sedm. Už musíš jít?" "Jo asi jo." "Nechceš zůstat na večeři?" Zdálo se, že ho její otázka vyvedla z míry. Chvilku trvalo než odpověděl."Ne. Budu jíst doma." Doprovodila ho dolů ke dveřím" Tak zítra ve škole?" " No jasně. Tak ahoj." zasmál se " Tak tedy čau zítra." rozloučila se. Otočil se a odešel. U přechodu se ještě otočil a zamával jí. Mia absolutně nechápala ty jeho změny nálad. Asi o půl hodiny později přišel táta.
Ráno na sebe Mia bezmyšlenkovitě natáhla oblečení a vylezla z baráku. Když zamykala uslyšela Gerardův hlas jak na ní z druhé strany ulice volá "Ahoj Mio!Chceš jít s náma?" Vedle něj stál Mikey, Matt, Bob a Ray. Chvíli myslela, že řekne ne, ale rozmyslela si to"Jo jasně moc ráda." Přeběhla přes silnici. Pozdravila se s nima a vyrazili. Po cestě zjistila, že jsou to naprosto super lidi a že je s nimi spousta legrace.
Ve škole se posadila na svoje místo vedle Jess. "Ahoj tak co Mike?" Věděla, že tohle na téma Jess bude kecat hodně dlouho a ona tím pádem bude mít dost času na svoje vlastní myšlenky. Měla pravdu. Na biologii se posadila na svoje místo vedle Gerarda. Kupodivu se jí nestranil, ale úplně normálně se spolu začali bavit. Během hodiny oba dva málem schytali poznámku za vyrušování při hodině. Oba dva totiž dostali několik záchvatů smíchu. Gerard se jí vyptával na všechny detaily jejího života. Zjistili, že mají hodně společných zájmů. Po hodině se rozloučili a každý se vydali do svých tříd. Na obědě si sedla k Jess a ostatním holkám. Celou dobu pozorovala Gerardův stůl. Když zachytil její pohled zamával na ni,aťsi přisedne. Mia se zvedla a šla. Matt jí uvolnil místo naproti Gerardovi. Mia to okomentovala zvednutým obočím, ale nabízené místo neodmítla. Gerardovi se rozlil na tváři šťastný úsměv.
Po škole šli k Gerardovi. Před domem se rozloučili s Mattem, Bobem, Rayem. Mikey se uklidil do býváku a Mia s Geradem šli nahoru do pokoje.

obrázky:DDD

26. ledna 2007 v 17:25

básnička

26. ledna 2007 v 16:40
on ji měl upřímně rád
ona si chtěla jen hrát
život by za ní dal
ona si jen hrála
on ji upřímně miloval
ona se mu smála
nyní za své činy trpí
a na hrob mu nosí kvítí

pravda a lež o enkeli

26. ledna 2007 v 14:41 Enkeli
Ano opět mi šiblo v hlavě a tak jsem se rozhodla napsat o sobě článek....hmm netušim kdo to bude chtít číst a jestli to někoho zajímá, ale co....
jméno: hmm no vy si musíte vystačit s enkeli takže ani netušim jestli vás to bude třeba zajímat no ale jsem sabina
bydliště: no doma néé?
věk: hmm no narodila jsem se 1.10.1993 tak počítejte:DD
sourozenci: mladšího, roztomilého, hodňoučkého bratříčka:(
zájmy: jéé těch je moře, tak třeba kreslení(to sice miluju, ale o kvalitě obrázku bych pomlčela) hra na kytaru, internet(takovej menší zavislák na netu:DD) psaní básniček a příběhů(sami posuďte jak moc jsem v tom dobrá)a plavání(no i když v poslední době se plavek spíš děsim, ale to je trochu od tématu, no ale plavání jako takový mi nevadí)
idolové: ville valo(potřebuje to důvod??) tré cool( no má dost krutý hlášky a příde mi jako pohodář)gerard way(no tak za 1. je hezkej 2. má výbornej hlas 3. umí nádherně kreslit)
miláčci: ville valo, jussi selo, janne selo, vivian sin amor, julian drain, gee way, theon a několik dalších
co momentálně dělám + co bych chtěla dělat: no momentálně navštěvuji základní školu třídu 7.B, hmm a co bych chtěla dělat?? no třeba by mě bavilo kreslit komiksy a tak takže jít na grafiku nebo něco podobnýho
no tak to jsem já:DD vaše milovaná(možná) enkeli
p.s pokud byste měli dotaz pište do komentářů:DD

mia a gee-4.díl

25. ledna 2007 v 7:03
Cože, chtělo se jí vykřiknout. Gerard jí, dá se řít nesnáší. Do háje. Mezitim co Mia vymýšlela jak se z toho vyvléknout, dorozdal Taylor témata "Děcka máte na to 3 měsíce." Panebože. 3 měsíce. To znamená trávit s ním vív času než je normální. To bude zajímavé. "Chudáku, ti vůbec nezávidim." litovala jí Jess."No třeba neni zase tak špatnej"utěšovala se, ale moc tomu nevěřila.
No tak to zvládneš. Zhluboka se nadechla a zazvonila. Otevřela jí paní Wayová "Ehm, dobrý den je Gerard doma?" "Dobrý den Mio! Ano je, ale není mu dobře." vypadalo to, že paní Wayová je moc milá osůbka." Aha no tak mu vyřiďte, že jsme spolu ve dvojici na dějepis. Děláme spolu referát o 2. světové válce." "Tak počkej já ho zavolám." "No tak dobře." posadila se na schody a čekala. Asi za pět minut se tam objevil "Ahoj." Pozdravil lehce znuděně. "Ahoj. Jak ti je?" pokusila se o úsměv. "Jo dík už je to leoší. Co potřebuješ?" " No jaksi jsme spolu ve dvojici na referát z dějáku o 2. světový válce." "Hm, super tak kdy začnem?" páni ten zní nadšeně "Podle to ho jak ti je." řekla Mia a pak nemohla uvěřit vlastním očím Gerard se usmál. Musela přiznat že má fakt kouzelnej úsměv. "No co zejtra po škole? Máš čas?" zeptal se "Jo jasně. Tak kde? U nás nebo u vás?" "Tak u nás?" "Dobře domluveni. Nebude to vadit panu pilcistovi Swanovi, že přijdu?" zasmál se. Kouzelný to zvuk."Ne ne nebude. Tedy aspoň doufám." taky se zasmála."Tak fajn. Už bys asi měla jít co?" "Jo jo to bych asi měla." "Tak čau. Zítra." "Ahoj." Otočila se a zamířila domu. Nemohla tomu věřit. Normálně se bavila s Gerardem. Asi by si měla začít zvykat.
Druhý den ráno vylétla Mia bleskově z postele. Bylo to poprvé po dlouhé době co se těšila do školy. Ani ne tak kvůli učení jako kvůli Gerardovi.Jaké zklamání přišlo když zjistila, že je Gerard doma. "Tak co včera?" zeptala se Jess. "Jo v pohodě. Co Mike?" celý den jí pak Jess básnil o tom jak je Mike úžasný.
Ze školy se hnala domu a myslela přitom na Gerarda. Stejně si, ale nedělala moc naděje. Možná by měla jít ona za nim, ale přece se nebude vnucovat. Tak si sedla na postel a koukala do blba. Asi za půl hodiny zazvonil zvonek u dveří. Že by Gerard? blesklo jí hlavou. V rychlosti se upravila a seběhla dolů.

náš nejdražší jussi:DD

23. ledna 2007 v 8:31
náš nejmilejší Jussi,
Jménem všech tvých bláznivých fanynek ti přeji hodně štěstí. zdraví, ať tě nezlobí hlasivky a tak všechno.
A taky ti přeju ať ti vychází všechno tak jak si přeješ a ať Uniklubi vydají co nejvíc dokonalích CD.
stejně si to nepřečte ale co i tak hodně štěstí.
p.s: narozeniny měl 21.1. ale nějak sem se nemohla dokopat k tomu abych to sem dala

změna

22. ledna 2007 v 13:47
lidi pozor!!!! rozhodla jsem se změnit přezdívku z angel na ENKELI
důvod??? no zjistila jsem že angel je poměrně častá přezdívku
tak si zvykejte vaše enkeli

My heart will go on

21. ledna 2007 v 17:14 | Enkeli |  Sange

Písnička My hert will go on a k tomu fotky Villeho a Bama, co k tomu dodat...

mia a gee-3.díl

21. ledna 2007 v 17:06
Vypadalo to, že toho kluka vůbec nezajímá, že je tady nějaká nová holka. Když si vedle něj sedla, jenom se na ni podíval a věnoval pozornost dál biologii.. Mia ho neřešila a začala dávat pozor. Zbytek dne proběhl v pohodě. Seznámila se z několika novejma lidma. Jessika jí dovedla do jídelny a posadila ji ke svým kamarádkám. Pak začala něco vyprávět. Mia si toho vůbec nevšímala a pozornost věnovala někomu jinému. U protějšího stolu seděl Gerard, Michael a jejich kamarádi. Zjevně o něčem debatovali, takže si nevšimli, že je pozoruje. Ale Jessičině pozornosti to neušlo."Hmm ano bratři Wayovi. Hezcí že ano?" "Jo to teda jo." no byla to pravda, doopravdy nebyli hnusní."Jo, ale jsou zvláštní." "Proč?" "No já nevim, moc se z lidma nebavěj, teda kromě těch tří. Jsou to tak trochu podivíni. Pokud vim Gerard chce bejt umělec." "No a co je na tom divnýho? Mě taky baví umění." "No já nevim, prostě jsou divný." Pronesla Jess a dál už se o nich nebavily. Domů se rozhodla jít pěšky. Do uší si dala mp3 a pustila Uniklubi. Huomenna-jaká nádherná písnička. Proč jí Gee ignoroval? To Mie nešlo do hlavy celé další 2 týdny kdy ji Gerard přehlížel...
"Crrr, crr" zazvonil budík "Drž zobák sakra!!" Mie se tolik nechtělo vstávat. 1. hodinu mají ve škole dějepis. Ach jo to je zlej sen tohleto. Do školy se dopravila autobusem. Na dějepise se usadila na svoje místo vedle Jessiky. Do třídy přišel pan Taylor "Dobrý den. Takže dneska si rozdělíme referáty. Máte na to 3 měsíce a budete pracovat ve dvojicích." Ze třídy se ozvalo nesouhlasné reptání "Ticho!" okřikl je pan Taylor "Takže na tématu 2. světová válka bude pracovat dvojice Way-Swanová."

mia a gee-2. díl

21. ledna 2007 v 16:01
Probudila se a při pohledu na budík zjistila, že je teprve 6 ráno. Táta už , ale odešel, což zjistila když přišla do kuchyně.K snídani si udělala müsli z mlékem. Pak šla do koupelny. Osprchovala se, vyčistila si zuby a takové ty věci. Pak došla k názoru, že by se mohla začít oblékat. Školní uniforma...jaká nádhera, pomyslela. Černá sukně a bílá halenka. No aspoň, že ta sukně je černá. Naštěstí k tomu nebyly žádné doplňky a tak si k tomu mohla vzít svoje černé děravé silonky a spoustu nárámků. Namalovala se, pochopitelně černý linky, vzala bundu a vyrazila. Pěšky nebo busem? Toť otázka, říkala si když se obouvala. Radši busem, bude to rychlejší a nechtěla první den přijít pozdě.
Do školy se dostala asi za 15 minut. Musela se stavit ještě za sekretářkou, kvůli nějakým papírům. Místnost to byla malá, všude spousta květin. Za stolem seděla taková příjemně vyhlížející sekretářka. Mia jí odhadovala na takovejch 50."Dobrý den."pozdravila sekretářka"Vy jste Amélie Swanová?" "Mia" opravila jí okamžitě, nesnášela když jí oslovovali Amélie "Tedy no ano to jsem já." Dobře, takže tady máte plánek školy a takový formulář, na ten se vám podepíše každý vyučující a vy mi ho pak po vyučování přinesete. A tady máte rozvrh." "Jasně dík." Sekretářka s ní pak prošla plánek a ukázala jí nejlepší cesty do tříd. Mia doufala, že plánek nebude muset použít."Tak dík, nashledanou." 1. hodinu je angličtina, pak biologie, no začátek celkem dobrej. Angličtina proběhla celkem v pohodě. Pan Winter jí nenutil do žádných nesmyslů okolo představování. Po hodině už si pamatovala jména některých žáků ze třídy. Jessika, Matt, Mike a Angela. Mike jí doprovodil na biologii, zdál se jako fajnovej kluk. Na biologii to bylo horší. Pan Insane jí donutil se představit, všichni ve třídě měli tisíce otázek, ale jedna osoba byla naprosto nezúčastněná. A právě vedle této osoby ji pan Insane posadil. Vedle Gerarda Waye.

mia a gee- 1.díl

19. ledna 2007 v 14:40
no super mám napsanou další slohovku a protože mi vyšla na hodně A4 tak to sem přepíšu po dílech
takže:
Mia vystoupila z letadla. Krásné New Jersey, tady snad zapomene na svůj minulý život. Doma v Helsinkách jí máma bila, byla to totiž alkoholička. Vůbec nechápala jak to s ní mohla těch 17 let vydržet.Jé, támhle už na ní mává táta. Tolik se jí stýskalo. "Tati" zakřičela Mia a rozběhla se mu na proti. Táta byl policajt. Byli si strašně podobní, teda aspoň povahově. Oba byli spíš tiší a klidní. Vzhledově byla Mia po matce, blodýnka se zelenýma očima, bledou pletí, drobné postavy, na první pohled žádná sportovkyně. "Mio, holčičko! Tak rád tě vidím! Jaká byla cesta? Jak se máš?" zeptal se James Swan, Miin táta."Dík tati cesta byla skvělá, mám se dobře. Co ty?" "Jo já se mám taky dobře teď přímo výtečně." Táta jí vzal tašku a vydali se k autu. New Jersey je fajn, strašně velký ale fajn. Sice sem jezdila každý rok asi tak na měsíc, ale nikoho tady pořádně neznala. Snad se to změní ve škole. Škola. Tam měla podle táty nastoupit už zítra, lhla by kdyby řekla že se vyloženě těší, ale snad to nebude tak zlý jak čeká. Už byli na místě. Bydleli v takovym malym patrovym domečku. V přízemý byla kuchyně a obýváček, nahoře v patře Miin pokoj, tátova ložnice a koupelna. Mïin pokoj se vůbec nezměnil, bledě modré stěny ošoupaná dřevěná podlaha, postel, psací stůl. Jediná změna kterou táta provedl byla ta že na stůl umístil počítač a k postely dal novou skříň. Táta jí pomohl s taškou nahoru do pokje. Naštěstí to, ale nebyl ten typ člověka co zbytečně zevluje kolem. Šel si po svým a nechal Miu v klidu vybalit. Když měla všechno vybalené šla za tátou. Byl přesně tam kde předpokládala. V obýváku koukal na baseball. Vzhledem k tomu že tenhle sport moc nemusela a neměla co lepšího na práci šla se projít. Naproti nim měly domek nějaký Wayovi nebo kdo.Měli dva kluky Gerarda, který byl stejně starý jako Mia a Michaela, který byl o dva roky mladší.Oba dva znala jen tak od vidění. Courala po čtvrti asi tak 2 hodiny a pak se rozhodla pro návrat. Táta pořád koukal na televizi. Šla udělat večeři." Hm, hezky to voní. Co to je?" "Steak a brambory. V yndáš prosím talíře a příbory?" "Jo jasně" Mlčky se navečeřeli. Po večeři umyla nádobí a pak šla nahoru do pokoje. Zasedla za stůl a začala kreslit, kreslení byla jediná věc která ji bavila a zároveň šla. Sama ani pořádně nevěděla co kreslí ale když to bylo hotové připomínalo jí to její kamarádku z Finska. Neubránila se slzám, pustila si Negative, zalezla do postele. Jonneho hlas jí uklidňoval, za chvíli usnula....


tak tady máte 1. díl doufám že se vám to líbilo, 2. dodám co nejdřív:DD
rikke: už tam mám míň chyb??